Jsme Božími tvory, více či méně talentovanými. Zpochybňovat tento fakt by bylo jistě dětinské a navíc v představě o vzniku toho, jakými jsme přispěním velkého či ještě většího třesku bezdůvodně, zcela naivní. V nejtěžších chvílích našich životů se uchylujeme s prosbami o pomoc nikoli k vědě, lidem, lékařům, popř. filosofům či myslitelům, nýbrž k Bohu. Proč dnes tento fakt, že je naším stvořitelem  Bůh, že žil jeho syn Ježíš, jeho matka Panna Maria, opomíjen a popírán v souvislosti s výtvarným uměním? Je to už vše skutečně minulostí a bible nám již nemá co říci na tomto poli? Proč 1500 let po Ježíšově ukřižování chtěli svým talentem, řemeslnou zručností, nesmírnou pracovitostí a pílí umělci oslovovat Svaté, biblické postavy a v neposlední řadě Božího syna. Proč 2000 let po jeho smrti toto již nemáme zapotřebí? Ano, již nemáme co nabídnout, vykrádáme, alternujeme, koncepčně tvoříme a čekáme, jak nás okolí omarkuje. Vše souvisí se vším, konzumní a ateistická společnost nemůže světu nabídnout duchovní krásu, kterou by bezpochyby mělo výtvarné umění přinášet, jelikož se nemá o co opřít. Nebo má…?