Několikaset metrové stavby ze skla a betonu se i přes technicko-technologickou koncepci musejí, ať chtějí nebo ne, dívat zespodu na jejich několika metrové kamarády – katedrály, baziliky apod. Vyvíjíme se technicky, zaostáváme duchovně. Umění vždy určovalo míru naší duchovní prázdnoty či slepoty. Pokud potřebujeme k tomu, abychom pochopili to či ono dílo, ten či onen záměr autora návodný text,  audio či video záznam (tzv. konceptuální umění), jedná se o snahu umělce dílo vytvořit, nikoli o dílo vytvořené a snaha jak víme, se nepočítá. Když stojíme před mnohými současnými díly tzv. umělců, skutečně nevíme co si o nich myslet. Pokud stojíme nebo vejdeme např. do Chrámu Sv. Víta v němém úžasu obdivujeme toto umělecké stavební dílo bez toho, aniž bychom měli potřebu cokoli vědět, vysvětlovat či komentovat. Stačí se jenom dívat. Jsou současná výtvarná umělecká díla srovnatelně úspěšná? Abychom pocítili sílu a genialitu umělců tvořících před námi, stačí dílo samotné. Není to právě to, co odlišuje současné umělce od jejich předchůdců?