(Ne)umění

Žijeme v době technologií, odvádějících naši pozornost od přirozenosti, jednoduchosti v myšlení (nikoli slaboduchosti), krásy okolního světa a v neposlední řadě od chápání výtvarného umění všeobecně. Snažíme se v davu shromážděném na vernisáži novodobých umělců sebe přesvědčovat či podléhat názorům tzv. kritiků, kurátorů či jiných znalců umění o úžasné, výjimečné  a naprosto jedinečné tvůrčí schopnosti toho či jiného výtvarníka-umělce. Ano, můžeme žasnout, tak či onak. Pravdou zůstává, že pohledem na rozkvetlou louku často získáme více, než pohledem na postmoderní umělecké dílo. Ani sebekrásnější a výtvarnému umění při-náležící prostor pro jeho prezentaci nemůže doplnit či nahradit, to co je v něm nabízeno. Naopak, je mi líto, kolikrát se to děje v současné době. Kolik „výtvarných děl“ se v tomto prostoru octlo. Vyrovnává se tím alespoň pochybnost prezentovaného umění např. Rudolfinum/Kintera, Genzkenová. Hromady praček/sraček s myšlenkou na konzumní společnost a životní prostředí v nás možná probudí očekávaný záměr, nicméně nás tato inciativa posouvá k další jistotě, že umění už tady bylo a dnes není.